1. kapitola

17. října 2008 v 7:57 | Bilkis |  Mlžné království
První kapitola povídky...





- 16. století od obydlení Kelenu, 246. rok nového času

Místnost osvětlovalo jen světlo svící. Těžké černé závěsy nepropouštěly ani ten nejmenší paprsek světla a v síni bylo teď na začátku července nesnesitelné horko. Rokar měl pocit, že se zalkne. Ale nebylo to jen horkem. Seděl po boku svého otce, kterého nenáviděl, na pohřbu své milované matky. Hostina byla bohatá, jak se na pohřeb Ryderské královny patřilo. Při pohledu na vybrané lahůdky se mu dělalo ještě víc mdlo. Snažil se nedívat kolem a nevnímat těžkou vůni linoucí se z šatů šlechty, která byla pozvána, ale příliš se mu to nedařilo. Všechno viděl až moc ostře.
Otec byl okatě zasmušilý. Rokar mu nevěřil ani jediný zkroušený pohled. Už když mu bylo třináct let, pochopil, že otec matku nenávidí. Chápal, že jeho matka mohla svým smýšlením a zvyky dcery Vádského vévody vyvolávat nepochopení, ale uvnitř sebe tušil, že za tím musí stát ještě něco jiného. Temnějšího a zlověstnějšího. Důvod mu však zůstával ještě dlouho utajen.
Sáhl po číši, napil se, aniž by řádně vychutnal bohatou chuť nejlepšího Lerského vína, a znovu se ponořil do sebe. Asi před dvěma měsíci ho probudila matčina služebná. Ihned musel vyhledat matku v jejích komnatách. Položila mu ruku na rameno a on se k ní přimkl jako k záchrannému lanu. To, co mu onehdy řekla, se mu zarylo do srdce jako ten nejtupější nůž.
"Měl bys něco vědět, synu. Brzy zemřu a ty bys měl být připravený na to, co se potom může stát. Dávej si dobrý pozor na otce a Kerika, budou ti chtít ublížit. Byl bys hloupý, kdybys nevycítil tu hořkost, kterou ke mně tvůj otec chová. Bohužel se přenesla i na tebe. Jediný důvod, proč mě nikdy nezavrhl, tkví v tom, že Ryderské zákony nepřipouštějí jako dědice syna zavrhnuté ženy."
Vzpomněl si, jak tenkrát bláhově namítl, že si přece otec mohl najít jinou ženu. Matka ho ale přerušila mávnutím ruky a pokračovala ve vysvětlování.
"Nemohl, Rokare, právě proto mě tolik nenávidí. V den kdy ses narodil jsem měla vidění. Nikdo do té doby netušil, že jsem, jak tady tomu říkají, pošpiněná. Přišel se na tebe podívat a já hloupá, či slabá, na tom nezáleží, jsem mu věštila. Přistihla jsem se přitom, jak mu říkám, že jsi jeho jediný syn, že už žádné další dítě nezplodí ani se mnou ani s jinou ženou. Do té doby křehké příměří mezi námi prasklo jako mýdlová bublina. Nenechal si vysvětlit, že jsem o tom nevěděla a nikdy mi neodpustil, že jsem poznamenaná. V téhle zemi ani není divu. Pevně zakotvené předsudky ji neopustí."
Tehdy poprvé do důsledku pochopil otcovo chování. Neptal se matky, jak může vědět, že zemře a všechno to ostatní. Uvědomil si totiž, že věci, kterými ho jako malého hocha strašili, opravdu existují.
Nevnímal hosty, kteří pomalu opouštěli síň. Nevnímal ani otce, který do něj ze strany kopal. Prostě jen seděl a vzpomínal na matku a její moudrost. Nakonec se probral, ale to už byl v hodovním sále sám. Pomalu se zvedl a odkráčel do svého pokoje.



§§§



Kráčel dlouhou chodbou do trůnního sálu. Chtěl přes něj projít do knihovny a vyhledat nějaké knihy o magii. Pochyboval sice, že by nějaké objevil, ale zkusit to musel. Kdyby se mu podařilo najít alespoň střípek, zmínku... Došel do knihovny a pevně za sebou zavřel dveře. Sice bylo ještě velmi brzy a do knihovny téměř nikdo nechodil, ale nechtěl se vystavit posměškům, kterými by ho častovali, kdyby ho objevili v knihovně místo na cvičišti, jak si přál otec.
Hledal celé dopoledne, ale, přesně jak předpokládal, nic nenašel. Byl z toho mrzutý. Chtěl odejít, už sahal po klice, když uslyšel bouchnutí dveří do trůnního sálu. Strnul na místě a poslouchal kroky. Naštěstí se ke dveřím do knihovny nepřiblížily. Zůstal na místě a doufal, že neznámí brzy odejdou. Inu neznámí, předpokládal, že je to Kerik a jeho otec. To se mu vzápětí potvrdilo.
"Ta špinavá ženština, kterou mi vnutil otec, je konečně v hrobě. Od chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že zemřela, jsem přemýšlel, jak se zbavit i Rokara," zaskřípal otcův hlas a Rokar se zděšeně nadechl. Navzdory všem narážkám a posměškům, které si v životě vyslechl, a že jich nebylo málo, nebyl hloupý. Po chvíli si ale uvědomil, že otec mluví dál a nastražil uši. Potřeboval se dozvědět víc. Byla v tom touha po přežití.
"Vlastně jsem o tom přemýšlel už dávno, ale dokud byla naživu jeho matka a tvůj pitomý otec, nemohl jsem udělat vůbec nic. Kdybych zemřel a jeden z nich by nastoupil na trůn, určitě by se mu povedlo všechno zničit. Jenže teď už mě nemůže zastavit vůbec nic! Budeš dobrý král. Milionkrát lepší než to chuďátko, které jsem ke své smůle zplodil. Jeho matka ho začarovala. Chtěla se mi tím pomstít. Ano, to je jisté. Ale pošpiněný nenastoupí na můj trůn, to nikdy nedovolím. Nikdy, rozumíš?!"
Rokar se opravdu vyděsil. Matka ho sice varovala a on si to vzal k srdci, ale netušil, že to přijde tak brzy. Vždyť hlína na jejím hrobě ještě nestačila ani slehnout! Víc už neslyšel, jen bouchnutí dveří. Posadil se na zem. Rozhodl se téměř okamžitě, že se musí pokusit o útěk. Ale ještě nevěděl, jak to provést tak, aby se dostal dostatečně daleko. Věděl jen, že nejlepší cesta povede přes lesy mezi Ryderem a Masií. Musel do Masie, protože tam Ryder pomalu ztrácel vliv. Tam by mohl nastoupit na loď a odjet z Kelenu. Ani ho nenapadlo přemýšlet o tom, že by zůstal a bojoval. Poprvé v životě se proklínal za to, že se víc nevěnoval výcviku. S mečem si nerozuměl. S kuší na tom byl o něco lépe, ale to stačilo tak na lov. V tom se zarazil a plácl se do čela. Lov! Řekne otci, že si potřebuje pročistit hlavu a odjede na lov. Za dva dny by mohl být na hranicích.



§§§



Sbalil si nějaké oblečení a nejnutnější věci a uzlík svěřil matčině služebné. Vesnici, kde bydlela, měl jen 3 hodiny cesty od Martu. Cestou si ho hodlal nenápadně vyzvednout.
Připravil si meč, kuši a dostatek šipek. Do pouzdra na opasku vložil dlouhou dýku a do boty ukryl ještě jednu kratší. Nechal si osedlat svého oblíbeného koně, pevně stáhl přezky na kožené kazajce a vyhoupl se do sedla. Pokývl na pozdrav stájníkovi a vyjel z hradu. Brány hlavního města opouštěl za rozbřesku.
Když otci večer oznamoval, že odjíždí na lov, necítil se dobře. Mohl za to úsměv, který mu otec věnoval. Ta jistota, že už ho víckrát neuvidí, mu přímo prýštila z obličeje. V každém záhybu kůže postaršího muže viděl Rokar nenávist. Doufal jen, že se mu podaří ujet natolik daleko, aby ho nemohli hnát přes polovinu Ryderu. Počítal s tím, že do večera by mohl dojet k lesům na západě království a odtud potom pokračovat na jih.
Nasadil svižné tempo a za chvíli, která se mu zdála až příliš krátká, stanul před domem matčiny služky. Vstoupil do prostého obydlí. Nechal se od Meny obejmout, a pak si vzal své věci. Napil se nabízené vody, ale déle tu zůstávat nechtěl. Když se znovu škrábal do sedla, zjistil, že se zdržel až moc.
Do vesnice právě vjížděli vojáci královské gardy. Sebranka těch nejkrutějších a nejkrvežíznivějších vojáků, jakými jeho otec disponoval. Doufal jen, že se ho nepokusí napadnout ve vesnici, protože mu bylo jasné, že by zabili každého, kdo by se jim připletl do cesty. Tvářil se, jako by si jich vůbec nevšiml a pokračoval v cestě. Snažil se nemyslet na to, že je má v zádech a oni ho mohou každou chvíli zastřelit.
Postupoval otevřenou krajinou. V dálce se zelenal les, ale stále k němu scházelo mnoho kroků. Necítil se dobře, ale nechtěl jet příliš rychle. Radši šetřil koně, aby ho mohl na hranici lesa pobídnout a ztratit se jim. Děkoval předkům za to, že udělali z Ryderu bohatou a prosperující zemi. Pole byla obdělávána nevolníky a on tak měl stále někoho v dohledu. Tušil, že před lidmi se o nic nepokusí. Stále se drželi na dohled, odhadoval to asi na 700 kroků, ale jistý si být nemohl.
Pomalu se uklidňoval, cesta probíhala příjemně. Tak příjemně, že skoro zapomínal na skupinu vojáků, které měl v zádech.
Po poledni se zastavil v malé vesnici. Pojedl chutný sýr, který mu vesničané přinesli, a trochu chleba vonícího zemí a sluncem. Víno odmítl, chtěl mít čistou hlavu. K lesu mu to mělo odhadem trvat ještě tak dvě hodiny, ale půda už byla v těchto místech kamenitá a nebyla obdělávána.
Mírně pobídl koně, aby ho donutil zrychlit. Úsporným pohledem přes rameno zjistil, že skupinka vojáků za ním učinila totéž. Zaslechl hlasy, které štěkaly rozkazy, ale nedovolil si se do nich zaposlouchat. Každá minuta teď byla drahá. Vojáci se k němu přibližovali. Doslova cítil, jak se mu jejich zarputilé pohledy zavrtávají do zad. Srdce mu bušilo až v krku. Na čele se mu vyrazil studený pot a tekl mu do očí. Snažil se uklidnit vnímáním pravidelného rytmu koně, jehož boky svíral koleny, ale nedařilo se mu to. Jeho ryzák vycítil pánův strach a hnal se, seč mohl. Byl to dobrý kůň, ale Rokar se obával, že to tempo nevydrží.
Vojáci za ním ještě zrychlovali. Jen doufal, že se ještě chvíli udrží mimo dostřel. Snažil se koně nepobízet, ale moc mu to nešlo. Otěže se mu zarývaly do křečovitě sevřených rukou, ale on to ani necítil. Les se blížil. Upínal k němu svůj pohled, jakoby ho žádal, aby ještě vyrostl. Aby mu vyšel vstříc. Vojáci se blížili, dokonce už některé poznával, když se chvílemi otáčel, aby zkontroloval vzdálenost. Otec vybral ty nejlepší. Nebo možná Kerik.
Půdy, která je od něj dělila, valem ubývalo. Kůň pod ním mírně klopýtl. Vzápětí kolem jeho hlavy prolétla šipka z kuše. Tlumeně zanadával, ale dál se díval dopředu. Konečně vjeli mezi stromy. Vedl ryzáka pevnou rukou. Kličkovali mezi jednotlivými jehličnany. Slyšel křik vojáků a cinkání jejich zbroje. Rozprostřeli se po lese a zablokovali mu přístup na jih. Uslyšel svistot a jedna ze šipek se mu zaryla do ramene. Cítil krev stékající po zádech. Strhl koně na sever, ale cítil, jak pod ním začal umdlévat. Napadal na zadní nohu. V hlavě mu pulzovaly palčivé myšlenky. Neunikne jim, zabijí ho...
Ryzák najednou začal jančit. Rokar se k němu víc přitiskl, aby ho neshodil. Slyšel ržání vícero koní a pochopil, že ani koně vojáků nezůstali v klidu. Rozhlédl se kolem sebe a všiml si chuchvalců Mlhy, která se koni plížila pod nohama. Seskočil z koně a šel pěšky. Kůň se mu ale vytrhl a utekl. Vojáci za ním také pokračovali po svých. Rychle polykal. Mlha se mu pranic nelíbila, ale nevěděl, jak se jí vyhnout. Měl pocit, jako by ho její jazyky držely.
Sledoval dvě desítky kuší a mečů, které na něj mířily. Zoufale se snažil krýt. Couval k Mlze, která neustále houstla. Srdce mu sevřela ledová pěst. Těžce dýchal. Mlha ho zabije. Vojáci ho také zabijí. Rameno ho hrozně bolelo, rukou skoro nemohl pohnout. Stále couval k Mlze. Snad si to ani neuvědomoval. Vojáci značně znervózněli. Někteří se začali stahovat. Velitelé je ale okamžitě usměrnili.
Rokar se na okamžik zastavil. Do kostí se mu zadíral chlad. Podíval se za sebe. Mlha byla hned za ním. Natahovala po něm své pařáty. V mžiku se rozhodl. Raději zemře v Mlze, než aby se nechal zabít poskoky svého otce. Zhluboka se nadechl, zavřel oči a udělal poslední krok.
Neslyšel zděšené výkřiky vojáků.
Neslyšel nic.



(4.6.2008 - 16.6.2008)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eillen Eillen | Web | 22. října 2008 v 12:11 | Reagovat

Jako začátek příběhu je to pěkné. Líbí se mi země ukrytá za  magickou mlhou. škoda jen, že nemáš čas psát víc. Bylo by super si to přečíst celé a nečekat

2 Bilkis Bilkis | 22. října 2008 v 12:26 | Reagovat

To mi povídej! Já bych psala, až bych brečela, ale jak vezmu tužku do ruky, tak pusto prázdno... Zatím se to moc neposunulo a detaily se vytrácejí z hlavy. :(

3 Eillen Eillen | Web | 22. října 2008 v 12:29 | Reagovat

Tak sepsat jenom ty detaily na papír. A hlavně ho pak nehodit omylem do tříděného odpadu jako já :D

4 tess tess | Web | 21. ledna 2009 v 20:04 | Reagovat

tahle kapitola byla super. moc se těšim na pokračování příběhu a jak se to bude vyvíjet. doufám,že sem co nejdřív přibude pokračování. moc se těšim

5 Profesor Profesor | 10. září 2009 v 17:50 | Reagovat

Hezky napsané, ale nevím, zda je dobré se hned na začátku takto rozjíždět. Je to hodně dramatické, což se dobře čte, ale teď bych Ti radila trochu zpomalit. Potom by se rovnováha vyrovnala - čtenáře je potřeba trochu potrápit.
(A přeji Ti inspiraci k dalším kapitolám.)

6 S.. S.. | 29. listopadu 2010 v 13:03 | Reagovat

Hm.. další kapitoly asi nepřibudou co? :'(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama